Oživlé Hradsko
V Sobotu, dne 10.7.2010, skupina pro oživlou historii Perkunas, vrátila středověké hradiště Hradsko o 1000 let zpět a předvedla všem návštěvníkům jak zde slované v 9. století žili. Mohli jste vidět lití bronzu, výrobu látek, zastřílet si z luku, vyzkoušet si zbraně a zbroj, ochutnat chutnou krmi. Ale hlavně stanový tábor s jeho obyvateli. Věřím, že kdo nás navštívil, nelitoval a rád se mezi nás za rok opět vrátí.
Dovolte abych tímto poděkoval všem přátelům, kteří nám pomohli a bez nichž by to bylo mnohem obtížnější.
Stránky pořádající skupiny Perkunas
Další fotky na stránkách Perkunas
Hradsko
opevněné sídliště z mladší a pozdní doby bronzové, raně středověké hradiště. Oválná náhorní planina na mohutném terénním bloku nad údolím říčky Pšovky. Okraje náhorní planiny spadají strmými pískovcovými skalními stěnami do Kokořínského a Kaninského dolu i do rokle na severu, převýšení činí místy až 100 metrů. S okolním terénem je plocha hradiště spojena pouze 70 metrů širokou a sedlovitě sníženou šíjí, chráněnou dvojím příčným opevněním. Vnější fortifikace přitom vymezuje celkovou chráněnou plochu o rozloze 9,3 hektaru. Další méně snadný vstup na hradiště pak umožňovala již jen strmá rokle Ráč z údolí Pšovky, zajišťující snad přístup k vodnímu zdroji.
Plocha pozdějšího raně středověkého hradiště byla osídlena v několika obdobích pravěku – stopy lidské přítomnosti pocházejí ze starší, mladší i pozdní doby kamenné, výšinné sídliště tu stálo i ve starší době bronzové. První jednoznačně prokazatelné hrazené sídliště vybudoval na náhorní planině lid v mladší době bronzové. Osada byla chráněna mohutnou palisádou. Tehdejší opevnění ovšem nevyužilo strategickou polohu celé plošiny – mladobronzové sídliště zaujímalo jen její střední část a zachycené opevnění nechránilo šíjový přístup. Sporadické stopy osídlení jsou doloženy i pro dobu halštatskou, o opevnění však informováni nejsme.
Skutečné hradiště tu vyrostlo až v raném středověku. Již zmíněné šíjové opevnění slovanského hradiště tvoří dvě hradební linie, které ovšem na základě archeologických zjištění nejsou současné. V 9. století byla vybudována vnější obloukovitá hradba lemovaná vnějším příkopem. Zbytky této hradby v podobě valu procházeli návsí dnešní vsi a při terénních úpravách započatých již v 1. polovině 19. století byly téměř zcela rozvezeny. Přes omezený rozsah archeologické sondáže lze uvažovat o několikrát rozšiřované dřevo-hlinité hradbě nejspíše roštové konstrukce s čelní kamennou zdí kombinovanou s dřevěnými kůly. V první fázi dosahovala hradba šíře asi 7 metrů a postupně, v několika etapách byla rozšířena až na výsledných 14 metrů. Vnitřní hradební linie, výrazně poškozená orbou, se dochovala v podobě vysoké meze západně od vsi, která byla vybudována až kolem poloviny 11. století a její výstavbou se plocha hradiště zmenšila. Přes provedený archeologický výzkum nedovolují získané informace hodnověrnou rekonstrukci opevnění.
Archeologický výzkum přinesl i významné poznatky o vnitřní zástavbě sídliště. Do 9. a první poloviny 10. století je datován objev dvorce na nejvyšším místě náhorní plošiny, pravoúhle lomený palisádový žlab vymezoval prostor, ve kterém byly nalezeny obytné objekty i jámy. Do 11. století, které přineslo změny v podobě stavby vnitřního valu a zmenšení opevněné plochy, patří výzkumem zjištěné husté osídlení náhorní plošiny. K zástavbě mladší fáze hradiště náležel nejspíše i kostel sv. Jiří, stojící v místech dnešního několikrát přestavovaného kostelíka. V jeho okolí se nalézalo i rozsáhlé raně středověké pohřebiště.